Úvod - LUCIE CHARVÁTOVÁ - Česká reprezentantka v biatlonu

O mně

Lucie Charvátová

Jsem rodačka z Krkonoš, ovšem můj život je víceméně sbalený v tašce na kolečkách. Od dětství se každý rok těším, až uvidím padat bílé sněhové vločky a budu moci nazout lyže nebo postavit sněhuláka. Dlouhou dobu trvalo, než jsem nalezla svoji opravdovou vášeň. BIATLON. Je to styl života a já už bez něho nemůžu žít. V mládí jsem byla reprezentantkou v běhu na lyžích, ale jednoho dne mi život přišel až moc fádní a nudný, proto jsem se rozhodla, že běh na lyžích okořením střelbou a stane se ze mě holka s bouchačkou na zádech. Od roku 2013 jsem českou reprezentantkou v biatlonu.

Jako malá ...

Narodila jsem se 1. 2. 1993 v Hradci Králové. Do šesti let jsem žila s rodiči ve Špindlerově Mlýně, takže láska ke sněhu a zimním sportům ve mně byla už od narození. Byla jsem nebojácné dítě, a když jsem ve třech letech sjela na sjezdovkách Stoh, bylo jasné, že lyže jen tak nesundám. Základní školu jsem navštěvovala ve Vrchlabí, kam jsme se přestěhovali a kde žiji dodnes. Ve čtvrté třídě jsem přišla jednou ze školy domů a oznámila rodičům: „Mami, tati, půjdu do sportovní třídy!“ Oni byli velice rádi, že jsem se už konečně rozhodla trochu profesionálně pojmout sjezdové lyžování. Moje odpověď však byla jiná: „Ne, já půjdu běžkovat.“

Počátky sportování

V běžkařských počátcích mě vedl pan Aleš Suk. Dodnes čerpám z jeho metod a velice si vážím toho, že mi dodal tu správnou poctivost a sebekázeň do tréninku. Pod jeho vedením jsem vyhrála hned své první Mistrovství republiky žáků v běhu na lyžích, kde se ukázalo, že ve mně dřímá budoucí talent. V dorosteneckých a juniorských letech jsem závodila v klubu ČKS SKI Jilemnice pod vedením trenéra Václava Hamana. Díky němu jsem byla v juniorské běžecké reprezentaci. Prvním mezinárodním střetem světových talentů byl EYOWF (EuropeanYouth Olympic Festival) v Liberci 2011, kde jsem prokázala své kvality a následně reprezentovala Českou republiku na Mistrovství světa juniorů v tureckém Erzurumu a Liberci v letech 2012 a 2013. Vrcholem běžecké kariéry byla účast na seniorském Mistrovství světa ve Val di Fiemme v roce 2013. V zápětí se ale moje myšlenky převrátily o 180° a já začínala nanovo…

Od lyžování k biatlonu

Biatlon je krásný a atraktivní sport, že nenechá nejednoho v klidu a až do poslední střelecké položky je ve hvězdách, kdo vlastně závod může vyhrát. Tohle bylo hlavní lákadlo, které mě táhlo k biatlonu. Avšak moje historie biatlonu je starší, než se na první pohled může zdát. Když mi bylo třináct let, konala se dětská olympiáda mládeže a protože v Královehradeckém kraji nebyl žádný biatlonový oddíl, zrodila se myšlenka, že bych jako běžkyně mohla závodit v biatlonu. Střelbu ze vzduchové zbraně jsem poctivě trénovala doma na zahradě. V den závodu jsem porazila celý biatlonový národ a za dva roky se mi povedlo své prvenství obhájit. V cíli jsem dokonce čelila obvinění ze zkrácení trati, protože jsem v cíli skončila daleko před ostatními závodnicemi a hrozila mi diskvalifikace. Trenéři spekulanti usoudili, že na střelbu mám talent. A tyto zadní vrátka jsem otevřela, když jsem v běžeckém lyžování ukončila juniorskou kategorii. První rok v biatlonu pro mě byl něčím úplně novým – hlavním cílem bylo naučit se střílet. Trefit terč bylo vedlejší pozitivum, úkolem bylo nikoho nezastřelit. Biatlonovou vlnu jsem odstartovala v listopadu 2013 ve švédském Idre na evropském poháru. Jako třetí závod v kariéře jsem dokonce startovala ve světovém poháru ve francouzském Le Grand Bornand.

Biatlonová elita

V sezoně 2015/2016 jsem objela všechny závody světového poháru a v celkovém hodnocení jsem skončila na třicátém prvním místě. První vlaštovkou této úspěšné sezony, a možná i biatlonové kariéry, bylo páté místo ve sprintu v rakouském Hochfilzenu. Současně jsem ve štafetě s Gabrielou Soukalovou, Veronikou Vítkovou a Evou Puskarčíkovou vyhrála závod světového poháru v americkém Presque Isle a rovněž jsme skončily druhé v italské Anterselvě. Poprvé v životě jsem startovala na Mistrovství světa v biatlonu na místě zasvěceném pro běžecké lyžování a biatlon – na legendárním Hollmenkolenu, kde jsem vybojovala nejlépe osmnácté místo ve stíhacím závodě.

Více bolesti než radosti

Jak už to bývá, po úspěchu přichází pád. Dveře do biatlonové elity byly otevřené, lačnost po dobrých výsledcích ještě větší. Sezonu 2016/2017 jsem odstartovala poměrně nadějně, ale po zbytek této i následující sezony jsem se protrápila většinou závodů. Ruka v ruce, závod co závod jsem bojovala s pomalým během a nepřesnou střelbou. Největšího úspěchu jsem dosáhla na Mistrovství světa v Hochfilzenu 2017, kde jsem skončila třicátá druhá ve sprintu. Sezonu 2017/2018, jejímž vrcholem pro mě měly být Olympijské hry v PyeongChangu, jsem ukončila dříve. Místo toho jsem řešila poruchu metabolismu a rozhodovala se, jestli nepověsím flintu na hřebík...

Vítej Egile

Nor Egil Gjelland, olympijský vítěz v Salt Lake City 2002. Od sezony 2018/2019 trenér české ženské reprezentace v biatlonu. Tenhle muž mě znovu vrátil do biatlonové hry a dal chuť do dalšího tréninku. Jeho tréninkové metody mě postupem času nasměrovaly zpět na cestu vzhůru. A moje znovuobjevená radost k biatlonu byla druhá půlka úspěchu. Kdysi jsem bývala odpůrce rozhovorů se sportovci, kteří říkali: „Závod jsem si užil.“ Teď už tomu rozumím více. Aby člověk mohl být dobrým profesionálním sportovcem a dosahoval úspěchů, musí se u toho umět mimo jiné dobře bavit.

Mistrovství světa v Anterselvě

14. 2. 2020, den, kdy jsem získala BRONZOVOU medaili na mistrovství světa ve sprintu. Tvrzení nepsaného moudra, že biatlon je atraktivní sport, kdy do poslední vystřelené rány nemusí jisté, kdo závod vyhraje, je výstižné.

Nad rámce sportu

Kdybych měla stroj času, určitě bych často mačkala tlačítko „pause“. Používat slovní spojení mít volný čas jakoby můj slovník už zapomněl. Většinu volného času už několik let vkládám do vzdělání, které pro mě představuje životní prioritu. Inženýrský titul jsem získala studiem ekonomické fakulty na Technické univerzitě v Liberci. V současnosti pokračuji MBA programem sportovního managementu na Vysoké škole tělesné a výchovy a sportu Palestra. Ke sportu patří i odpočinek, proto posedět s šálkem kávy a knihou je důležitým zdrojem načerpání energie. Sklenička dobrého vína mě rovněž neomrzí. Volného času opravdu není nazbyt, tak misi „procestovat celý svět“ zatím odkládám na později…

Milníky